Stát nemůže dlužníkům v insolvenci zabavit majetek, který je součástí jejich majetkové podstaty, a připravit tak věřitele o jejich peníze. Vyplývá to z nového rozhodnutí Nejvyššího soudu (sp. zn. 3 TZ 43/2025), které vymezuje jasná pravidla na pomezí trestního a insolvenčního práva.
Hlavní závěry pro praxi: Co rozhodnutí znamená pro věřitele?
• Ochrana majetkové podstaty: Pokud je dlužník v insolvenci (i během reorganizace), soud mu nesmí uložit trest propadnutí tzv. náhradní hodnoty, jelikož náhradní hodnota je součástí majetkové podstaty dlužníka (legálně nabytého majetku).
• Věřitelé mají přednost před státní sankcí: Majetkový trest nesmí postihnout věřitele tím, že zmenší objem peněz určených k jejich uspokojení. Insolvenční zákon má v tomto směru přednost před trestním zákoníkem.
• Rozdíl v původu peněz: Stát může zabavit pouze přímé či zprostředkované výnosy z trestné činnosti – ty totiž nikdy nemohou být součástí jeho majetkové podstaty. Jakmile se však tyto prostředky smísí s legálním majetkem dlužníka, stávají se součástí majetkové podstaty a stát na ně nemá nárok.
Případ ELMO-PLAST a.s.
Společnost ELMO-PLAST a.s. byla v reorganizaci, když jí soud v trestním řízení za dotační podvod uložil trest propadnutí náhradní hodnoty ve výši téměř 55,5 milionu korun (což navíc o 1,5 milionu přesahovalo způsobenou škodu). Proti tomuto trestu podala ministryně spravedlnosti stížnost pro porušení zákona.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu
Nejvyšší soud rozhodnutí o trestu zrušil jako nezákonné. Potvrdil, že smyslem insolvence je vyřešit finanční situaci dlužníka a uspokojit poctivé věřitele. Trest propadnutí náhradní hodnoty by v tomto případě nepostihl odsouzenou společnost, ale její věřitele.
Rozhodnutí je skvělou zprávou pro věřitele, zároveň však otevírá otázku, zda nevytváří prostor pro nové způsoby legalizace výnosů z trestné činnosti.
Mgr. David Šourek 31.08.2026