Rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS) z července 2024 přináší významnou změnu v ustálené rozhodovací praxi finančních úřadů. Ty dlouhodobě bojovaly proti snaze podnikatelů vyhnout se srážkové dani z podílu na zisku obchodní korporace skrze zakládání holdingových struktur. Tento postup byl finančními úřady často posuzován jako obcházení zákona. V tomto konkrétním případě však NSS rozhodl ve prospěch daňového poplatníka a zrušil rozhodnutí finanční správy, což vzbudilo značný zájem odborné veřejnosti.
Jak daňová optimalizace probíhá v praxi?
Holdingová struktura může vypadat například takto: Společník, který již vlastní podíl v několika fungujících společnostech (říkejme jim např. A a B), si založí novou společnost C. Této nové společnosti C prodá podíly na společnostech A a B, což mu vytvoří pohledávku na zaplacení kupní ceny vůči společnosti C. Společnost C následně zaplatí podnikateli tuto pohledávku ze zisku nově nabytých dceřiných společností A a B. Tento postup pak z pohledu mateřské společnosti nevede k výplatě podílu na zisku, ale k uhrazení závazku, což nepodléhá srážkové dani.
Až do vydání výše zmíněného rozhodnutí NSS posuzovaly finanční úřady tento postup jako obcházení zákona za účelem vyhnutí se daňové povinnosti. Srážkovou daň pak doměřovaly, přičemž argumentovaly tím, že hlavním účelem založení holdingové struktury je získání daňové výhody.
Stěžejní argumenty Nejvyššího správního soudu
NSS však tento případ posoudil odlišně a uvedl několik zásadních argumentů, které mohou ovlivnit budoucí rozhodovací praxi:
• Ekonomická racionalita založení holdingu: NSS zdůraznil, že v posuzovaném případě byly ekonomické důvody pro založení holdingové struktury dostatečně prokázány. Založení holdingu bylo součástí restrukturalizace majetkových podílů a financování odkupu podílu od fyzických osob. Důležité je, že část kupní ceny byla hrazena nejen z prostředků získaných výplatou podílu na zisku, ale také z externího úvěru, což podpořilo argument o ekonomické racionalitě.
• Posouzení zneužití práva: NSS se zaměřil na otázku zneužití práva. I když výsledek transakce vedl k tomu, že podnikatel získal peníze bez odvedení srážkové daně, samotný fakt, že tento výsledek je nežádoucí z hlediska daňového práva, nestačil pro závěr o zneužití práva. Daňové orgány nedokázaly prokázat, že jediným nebo převažujícím důvodem transakce bylo získání daňové výhody, což je nezbytnou podmínkou pro aplikaci konceptu zneužití práva.
• Nedostatečné posouzení důkazů orgány finanční správy: NSS kritizoval finanční úřady za to, že se zaměřily pouze na daňový účel transakce a opomněly ostatní relevantní důvody, které byly doloženy. Například tvrzení, že hlavním účelem bylo financování odkupu podílů, byla zcela ignorována.
• Procesní pochybení: NSS rovněž poukázal na chyby v daňovém řízení, kdy finanční úřady nesprávně interpretovaly právní předpisy a důkazy týkající se role holdingu ve změně vlastnické struktury. Soud konstatoval, že daňové orgány nesprávně posoudily podstatu celého případu.
Závěr
Rozhodnutí NSS je významným milníkem, protože potvrdilo, že holdingové struktury mohou být legálně využity k daňové optimalizaci, pokud mají ekonomicky ospravedlnitelný účel. NSS odmítl paušálně považovat zakládání holdingových společností za zneužití práva, pokud neexistují důkazy, že hlavním cílem je získání daňové výhody.
Toto rozhodnutí pravděpodobně změní přístup finančních úřadů k posuzování podobných případů a otevře prostor pro větší míru právní jistoty při využívání holdingových struktur v rámci podnikání. Přesto však bude nutné pečlivě prokazovat ekonomické důvody a účel těchto struktur, aby se předešlo riziku jejich zpochybnění ze strany finanční správy.
Pokud byste potřebovali poradit v této složité problematice, neváhejte se na nás obrátit.
Mgr. Filip Kůstka 15.10.2024